Jóga mne provází už víc jak polovinu mého života. Nejprve odděleně jako zájem o podstatu života, ve studiu i maturitě z filosofie, poté jako fyzické cvičení, které mi dělalo dobře a které, pohledem zpátky, vlastně masírovalo mé sebevědomí. Díky mé vrozené hypermobilitě mi totiž jóga "šla"... Roky jsem chodila na skupinové lekce, poté pracovala pro úžasný jógový výcvik Jóga jako vědomá cesta a měla možnost trávit čas se skvělými lektorkami a nasávat nové a nové znalosti. Sama jsem začala učit skupiny i individuální lekce. Největší školou mi ale byly následné roky, kdy jsem se se svou hypermobilitu začala sbližovat sama, kdy se bolesti zvětšovaly a zaznívaly první doporučení jógu nepraktikovat vůbec. Někde uvnitř jsem ale věděla, že pravá síla jógy naopak může pomoci, když najdu cestu, jak propojit důležité a odpoutám se od zbytečného. Což je pro mne dodnes symbolem jednoduchosti, která mne vedla a vede. Podařilo se mi hypermobilitu vidět v souvislostech vnitřního a tělesného a objevit jednoduché nástroje, které na toto propojení reagují a tím nás rozvíjí a podporují na více úrovních. Samotným pochopením pak začít vidět i své neduhy jako možnosti růstu a rozvoje. To je pro mne význam spojení - jóga- spojení se sebou, se světem, s životem.